Stínem podél Lužnice se z Tábora do Bechyně šinula malá skupina kluků z 5. G, doprovázená dvěma učitelkami. Jeden z nepříjemnějších způsobů, jak zahájit léto.

Hned v Táboře se ukázalo, že většina účastníků už v minulosti navštívila všechny významné turistické cíle Tábora včetně husitského muzea, podzemí, věži na Kotnově nebo barokního kláštera v Klokotech. A tak se šlo do únikové místnosti (ve vedru potěšilo, že se taky nachází v podzemí) a objevovala se záhada Žižkova vystřeleného oka... což se v rekordním čase 35 minut podařilo.

První večer nás putování za několika keškami dovedlo k nocovišti Harrachovky s příjemnou hospůdkou, loukou a hlavně "přírodní vířivkou" mezi říčními balvany a rozpálenými "masážními" kameny.

Ten druhý změnila řeka úplně tvář, v kempu Saloon se jevila klidná, široká a hladká a nedalo se jí odolat. Kempová idylka v podobě málo obsazeného nocoviště s posezením ve stínu břízek, s ještě jarně zelenou loukou a vrbkami lemujícími její břeh, nás všechny uchvátila.

A keškovalo se dál a putovalo se dál po červené turistické stezce: objevili jsme architektonickou památku Stádlecký most, obědvalo v Příběnicích, na louce, která se v údolíčku vyloupne znenadání a nemůžete jí odolat, i když vás třeba ani moc nezajímá, že tu kdysi stál pevný hrad. Pak přišla trocha skalolezení po stezkách a další kešky na konto. Bechyňský žár v okolí keramických závodů nás pořádně sežehl před tříhodinovou zpáteční cestou s Českými drahami. Ať už keškujete, nebo ne, berte to jako návod na bezchybný třídenní čundr.