Nutno říct, že už pouhá cesta na místo táboření v plné polní a částečně v dešti byla pro některé těžkým úkolem: třeba Táborští dorazili pod Hradiště v Minicích až po osmé večer a to je ještě čekal výstup lesní pěšinou na kopec, rozbití stanů a návrat dolů na buřtovečeři v našem vypůjčeném zázemí Lesní mateřské školy Kulíšek. Klára Sikorová jim ale cestu na nocoviště vylíčila jako úchvatnou procházku, nejzábavnější na světě (znáte ji přece!), a tak se šlo s humorem i těch posledních 750 metrů. Večer ještě nekončil, protože po osmé se z temnot vynořila útlá mužská postava s kytarou, se všemi se pozdravila a bez velkého pobízení zahrála pár klasických písniček včetně ukolébavky na dobrou noc. Pak se chvíli zákulisně vysvětlovalo, že Plecháček není skautská přezdívka, ale skutečné jméno skutečného ředitele, který kromě ředitelování umí mimo jiné hrát na kytaru.

Ráno nás probudil déšť, a tak jsme spěchali pod stříšku základny, kde se školkové stolečky prohýbaly pod hromadami skvělých snídaňových pochoutek dovezených z různých koutů republiky. Bylo vyloučeno všechno sníst a vypít, zvlášť když Míša Jelínková rozmazlovala příchozí a plnila jejich břicha kakaem, které jste si po noci na mlžné louce prostě museli dát. Po deváté jsme namíchali účastníky ze 3 škol do týmů, ve kterých strávili dopoledne důkladným proškolením v první pomoci (děkujeme našim skvělým absolventkám DG i stříbrné úrovně DofE a medičkám Adéle Haňurové a Viky Malcové), tvořením přírodních skvostů pod vedením Gábiny Junáškové a také malým testem tábornických dovedností, které svérázně prezentovali naši sextáni a aktivní skauti Matouš Topor a Vítek Šaroch. Školitele nic nevyvedlo z míry, a tak například cesta k improvizovanému přístřešku, kvůli dešti prakticky neschůdná, se pod jejich vedením stala doplňující disciplínou (Zvládneš projít a neobalit se kompletně v blátě?). Zvládl málokdo. V programu zbylo místo i na vyzkoušení střelby z airsoftových zbraní pod vedením kvintána Jury Kadeřábka, a to se zase většině dařilo nadmíru dobře.

Sobotní oběd na ohni - na menu byly celkem tři pokrmy - si účastníci různým tempem zvládli uvařit sami…  a chutnal naprosto skvěle. Osobně hlasuji pro těstoviny se zeleninou a tofu, ale buřtguláš a tuňákové nudle byly taky skvělé. Pak se znovu dělilo, tentokrát do 2–3členných hlídek, a vybíhalo nebo vycházelo (podle únavy) na orienťák. Trasa nebyla dlouhá, ale vpravdě náročná, do kopce – s kopce. Mezitím se vyčasilo, a tak na vyhlídkách si romantičtější duše užily i trochu těch pohledů na cáry mlhy, kterými probleskovalo slunce do podzimního lesa. Každopádně orienťák nikdo nevzdal, a některé hlídky jsme museli dokonce trochu přemlouvat, aby už nehledaly poslední razítko (které mezitím odcizil jakýsi kolemjdoucí) a šly si už proboha zabalit, nebo jim ujede vlak. Asi největší pochvalu nám uštědřil nejmenovaný účastník, který v pátek večer cestou do kopce prohlašoval, že s DofE před měsícem začal a teď už nadobro končí, aby se v sobotu rozloučil slovy Tak čau zase příště.

Fotky najdete v galerii zde.

Za spolupráci děkujeme těmto osobám:

Skvělí dofáci z DG, GJJ a GPC, kteří vše zvládli s úsměvem na tváři a v dobrém rozmaru

Koordinátorka DofE na GJJ, Jiřina Stránská a GPC Eva Kotrčková

Eva Benešová, regionální manažerka DofE - podpora Dofestu od počátku do konce

kancelář DofE - poskytnutí malého grantu na pořádání akce

Blanka Dymáčková, LMŠ Kulíšek - bezplatné propůjčení skvělého zázemí

Jiří Duras - zapůjčení louky pro stanování

Adéla Haňurová, Viktorie Malcová - školení první pomoci

Matouš Topor, Vít Šaroch, Jura Kadeřábek - školení v tábornických dovednostech a střelbě

Štěpánka Málková - výroba směrovek pro orientaci

Pavla Růžičková - pomoc při výtvarné dílně

Rodina Bulínova - pomocné práce všeho druhu

zhotovitelé dobrot na snídaňový stůl = většinou rodiče

naše rodiny, které pomohly s dopravou vody, dřeva… a studentů


Dofest pořádal tým DofE vedoucích ve složení Klára Sikorová, Michaela Jelínková, Kateřina Vitochová, Gabriela Junášková