Většina lidí si myslí, že muzeum je o zdlouhavém obhlížení exponátů. Na workshopu o optice jsme ale zjistili, že to může být velmi zajímavé a interaktivní.

 

Dozvěděli jsme se třeba, že všechno, co je zahřáté, svítí. To nám lektor ukázal na elektrickém vařiči. Když se na něj podíváme pouhým okem, světlo není vidět. Při pohledu přes infračervené kukátko tomu je právě naopak.

 

Pak jsme pozorovali, jak se láme světlo přes hranoly a spektroskopem jsme sledovali rozklad světla z různých zdrojů. Sluneční světlo se rozložilo na krásný, plynulý přechod barev, zatímco světlo zářivky se rozložilo jen na několik oddělených barevných pruhů.

 

Na druhé části přednášky jsme si ukázali různé druhy čoček a rozptylek. Řekli jsme si, jak se jmenují, jak vlastně fungují, k čemu všemu se dají použít a  jak spočítat dioptrie. A nakonec jsme si zkusili složit dalekohled. 

 

Dost jsem se dozvěděl, ale i tak mi optika pořád přijde jako magie.

Pavel Maňásek