Ručičky ukazovaly 4:12, když z Kralup odjížděl vlak na Masarykovo nádraží. Koho by napadlo, že zrovna v jednom z vagonů seděla právě třída 2.P? Mě tedy už vůbec ne a navíc v dobu, kdy většina lidí spí. Vydali jsme se na společnou cestu až do daleké Vídně! Na Hlavním nádraží na nás čekal žluťásek Regiojet a téměř 5 hodinová jízda. To nás však neodradilo: vánoční Vídeň je vánoční Vídeň. A co teprve Mozartovy koule nebo překrásná Sisi? Odměna ta byla jasná: blyštivé trhy s vůní místních dobrůtek, dostatečně motivující k přežití pár hodin na sedačce, ne? Navíc bylo aspoň veselo. 

     Díky tomu, že jsme nejeli Českými drahami, se celá cesta obešla bez zpoždění, a tak nás chladný rakouský vítr poprvé ovanul kolem půl jedenácté dopoledne. 

     Procházeli jsme městem s malebnými domy a voňavými stánky, kde místo smažáku v housce, na který jsme zvyklí, nabízeli currywurst (místní specialitka: klobáska na kari) se slaďoučkým Kinderpunsch.

     Mířili jsme na Hofburg, kde se naše dobrodružná výprava rozdělila na dvě party. Jedni z nás se toužili dozvědět tajemství dlouhých vlasů a vosího pasu císařovny Sisi, druzí vyrazili na lov do vídeňské Pařížské.

     Co jsme si však nikdo nenechali ujít, byla dechberoucí katedrála svatého Štěpána, jejíž mohutná věž se pyšně tyčí nad Stephansplatz. Interiér nám sice nenabídl až tak bohatou podívanou, ale za to nás zaujaly pohádkově barevné vitráže. Takže pořádně promnout krk, ať vás z toho kochání tolik nebolí!

     Jakmile bylo rozjímání dost, uvědomili jsme si, že jsme stále obklíčeni vánočními stánky a před suvenýry již nebylo úniku. Tak jsme se opět rozprchli do všech koutů náměstí. Jako třešinka na dort nám byla společná fotka s plnými bříšky, poloprázdnými peněženkami a bolavýma nohama, tím náš výlet pěkně zakončila. Nabyti zážitky jsme kolem půlnoci dorazili do svých domovů.

 

PS: Paní profesorky, moc Vám děkujeme…Tak zase příště!

 

Pelcová, Momutová