Výlet do neznáma? Bydlení u lidí, které jsme nikdy neviděli? To zní jako docela bláznivá věc – tedy přesně něco pro sextu a kvintu. 

Zabalili jsme kufry a plni tajemného očekávání opustili své rodiny a druhou půlku spolužáků. Spaní na autobusových dvojsedačkách se dalo považovat za docela příjemnou zkušenost, kterou jsme úspěšně přežili, a v pondělí ráno už jsme se vítali s malebnými domky městečka Limoges.

Setkání s Francouzi bylo zajímavé. Střetli jsme se jako dvě kultury rozdílné v mnohém, nicméně bych řekla, že si s nimi minimálně většina z nás sedla a skamarádili jsme se. Program spočíval ve všemožných výletech či workshopech. Mě osobně zaujala třeba výrobna porcelánu v Limoges, kde se tradičně vytváří různé nádobí, jež se následně zdobí. Bylo úžasné vidět desítky regálů s policemi plnými nádob a nápadité vzory jejich zdobení.

Kromě mnoha jiného jsme podstoupili taneční workshop či jsme poznali krásu francouzských městeček. Byli jsme i v dílnách a kostymérně místního divadla a mluvili se sympatickým organizátorem literárního festivalu. Ani o přírodu jsme nepřišli – navštívili jsme umělecký ostrov Vassivière a jeskyni Lascaux, v níž nám průvodkyně ukázala pravěké malby. 

Víkend jsme pak trávili v rodinách, kdy si pro nás naši noví „příbuzní” připravili program dle svého uvážení: někteří se vydali vstříc nákupům, jiní akváriu nebo historickému městečku Oradour – dalo by se označit za francouzské Lidice.

Jejich škola byla oproti našemu gymplu obrovská, měli jsme štěstí, že když už jsme do ní zavítali, tak v doprovodu „svých“ Francouzů, protože bylo téměř nemožné se tam neztratit. Hned před vchodem do školy nás překvapilo množství studentů, kteří postávali před školou s cigárkem mezi prsty. Opravdu za to nebyli nijak postihováni a kolikrát si s nimi šli zapálit i profesoři. Měli bychom si vážit i našich skříněk a výuky jazyků: co se skříněk týče, neměli žádné, všude chodili s v bundách a v botách. Jazyky jako španělština, angličtina… probíhaly víc ve francouzštině než v daném jazyce. Neznamená to, že jejich škola byla skrznaskrz špatná, jen se ta naše líbila víc i některým z francouzských řad.

Pro nás tento pobyt znamenal hlavně naposlouchání francouzštiny, a když to šlo, tak i trochu mluvení (ono to teda bez francouzštiny moc nešlo, rodiče často anglicky neuměli vůbec a korespondenti na tom taky byli různě). Nakonec z toho ale těžil každý, my jsme si vyzkoušeli francouzštinu, oni angličtinu.

Není novinkou, že když se řekne Francie, nemálu lidí se s ní spojí také jídlo. Jestlipak jsme tam jedli žáby nebo šneky? Já osobně tedy ne a podle výpovědi mé rodiny to tam ani moc není zvykem. Ale ochutnala jsem proslulý croissant (ano, byl mňamózní), úžasně rozteklé a patřičně zapáchající sýry a každý večer mi bylo od rodiny servírováno několik chodů večeře. Ta se skládala z různých (nejen) tradičních pokrmů – třeba kachny, brambor s houbami, polévky s mrkví, avokádové pomazánky a mnoha dalšího. A nakonec jsem ochutnala také ústřice s citrónem. Byla jsem jediná, kdo je jedl pečené, a ne rovnou zaživa😀.

Za zmínku stojí určitě i jídlo z jídelny. Naše školní jídelna je samozřejmě špičková, ale ta ve Francii také nebyla vůbec k zahození. Mohli jsme si vybírat z několika příloh a dezertů, nechybělo pečivo a množství různých salátů a sýrů. S přihlédnutím k tomuto faktu už se nemusíme dívat na to, že mají ve škole na oběd dvě hodiny, s takovým podivem.

A jak si užili Francouzi výlet do Čech? Doufáme, že pořádně, podle pár zpětných vazeb jim svíčková chutnala, a někteří byli dokonce vyloženě nadšení! Ale není to jenom o jídle, samozřejmě se podívali do Prahy, konkrétně do Obecního domu na veřejnou zkoušku FOK pod taktovkou Tomáše Netopila, do Českého rozhlasu či na workshop do DOXU a nechyběla ani návštěva Dvořákovy Nelahozevsi, veltruského zámku a jako tečka společné vaření ve Veltrusech.

Pak začal víkend a ním spojené objevování dalších zajímavých míst. Podívali jsme se do Kutné Hory, na Karlštejn, do zoo nebo do Bershky…  A v pondělí ráno už přišlo loučení, někteří to obrečeli, jiným se možná i ulevilo, ale pro každého z nás to byla nezapomenutelná zkušenost.

Klára Sitařová, Klára Nováková